Prožívám zvláštní období, které se střídá s oblačnými a mlhavými vzpomínkami na něco krásného co bylo, ale zároveň se prolíná s něčím vyjímečným, co teprve začíná a snad i bude pokračovat. Já vím, že nejsem dokonalá a taky vím, že život není dokonalý, ale jsme lidi a žijeme jenom jednou a je nutné naučit se milovat, odpouštět, zapomenout a začít znovu žít.
Proto, když jsem našla tuto fotku, chtělo se mi skoro brečet. Ptáte se proč? častokrát se totiž vracím do minulosti, do myšlenek, které jsem celých X let potlačovala a nechtěla se s nimi vyrovnat. Teď už ale s jistotou vím, že ti, kteří s námi již nejsou, a i když s námi už nejsou, stále je budeme mít v srdíčku a budou tady vždy, když je budeme potřebovat. Často mám sny o tom, jak si hraji s mým zesnulým dědou na zahradě a u toho si zpíváme,
s prababičkou si po večerech povídáme různé příběhy a jsou to ty
nejkrásnější sny na světě, co opravdu vypadají jako to, když jsem byla malá. Jsou to sny, nebo vzpomínky na dětství? Tak či onak, jedno je jisté, mrzí mě, to co se stalo, to co už člověk nemůže vrátit, a proto milujme svoje bližní a užívejme si každičký okamžik, který se Vám s tou danou osobou naskytne. Moc mi ty osoby chybí. A tak je to i s bývalým. Ale lepší je, že to co se stalo stalo teď se stalo teď a ne za pár let.
Proto si užívám každou minutu, kterou trávím s osobou, která mě podporuje a jsem ráda, že ji mám. Bez ní by se ze mě stala úplná troska bez smyslu života a snad jsem pro tu osobu taky nějakým způsobem důležitá. Jo, rozchody někdy bolí! :-) A pokud jste citlivky jako já, tak budete mít vždycky slzičku na krajíčku. Ale naučilo mě to se postavit se na vlastní nohy a být svým vlastním pánem.
Další článek bez špetky smyslu. Normálka. Teď asi nic jiného nečekejte! :-) Mám to v hlavě cosi pomícháné a musím si v tom udělat generální úklid! :-D
