Fotím recepty a sepisuju je, porovnávám různé druhy "ZDRAVÝCH DOBROT" a pevně věřím v to, že se Vám to bude líbit. Teda doufám v to.
Rozepisuju se tam o tom, jak jsem se vůbec dostala ke zdravé výživě a k bezlepkové dietě a přála bych si, abych alespoň jednomu člověku pomohla a otevřela oči v tom, co dělá a jak se o své tělo a mysl stará. Ono se mi to kecá, že jo, ale činy jsou daleko težší.
Jsem hrozně náladová. Nálada se mi mění z minuty na minutu. Nejdřív se směju - hahaha, hehehe, hihihi a naráz přijde osoba, nebo se o ní někdo jenom zmíní a otočím o 180° a hned mám po náladě a už se nebavím, jsem znuděná, protivná a někdy i sama sobě odporná, ale uvědomuji si to, jenom ty emoce nemůžu ovládnout.
Proč se naštvu kdykoliv v podstatě z ničeho nic, když mi k tomu dá někdo nějaký podnět? Proč jsem nejraději sama a nerada se obklopuji novými lidmi? Proč mám strach z toho, že mě ostatní lidi nepřijmou mezi sebe? a tady se vracím k té předchozí otázce, proč se nerada obklopuji novými lidmi.. no protože mám hrůzu z toho, že řeknu něco, co se v té dané situaci nebude hodit, mám svůj vlastní humor a né všichni mu rozumí.
Miluju ironii a sarkasmus. Proto píšu, že mám svůj vlastní humor, který moc lidí nechápe. Možná proto chci, aby se lidé dozvěděli jaké to je, když člověk jako já nikam nezapadá a lidi ho neberou a budou si o něm vždycky říkat: " jo to je ta divná holka, co s nikým nemluví" a raději si dá sluchátka a má klid, než aby řekla nějakou hovadinu, kterou si bude v hlavě pořád dokolečka omýlat a bude jí to šrotovat do té doby, než plácne zase nějakou blbost.
A na druhé straně se projeví někde mé extrovertní já, které je drzé, přechytralé, ukecané, hlučné a "nejlepší" na celém světě. Řekne vám co si o vás myslí a řekne to narovinu. A myslí si o sobě, že je nejvíc top, ale jakmile se objeví někdo hezčí, lepší, úžasnější, tak se zase stáhne a uzavře se někde hluboko ve mě. A jsem zase tam kde jsem byla na začátku. Uťáplá, nemluvná tichá myš.
Chci některé věci říct jak je cítím, ale na video a na youtube opravdu jít nechci, protože nemám obličej na to, abych se ukazovala na videu, ale zároveň si myslím, že mám co říct a že by vás to mohlo zajímat, bez toho, aniž by jste museli číst tyhle zdlouhavé články.
Ale ještě si to třeba rozmyslím, možná zůstanu u blogování a na vše ostatní se vyprdnu.. kdo ví :-) Říkám, měním názory každou chvíli.
No comments:
Post a Comment