ALWAYS BE KIND

V sobotu jsem šla do práce s přesvědčením, že si něco málo přivydělám, bohužel jediné, co jsem si odtud odnesla je bolest mé levé ruky. Z ničeho nic mě začla bolet a ta bolest vystřeluje od lokte až do dlaně. Když jsem přijela domů, bolest se stupňovala a já jsem nemohla vůbec nic uchopit. Vzít hrnek do levé ruky nepřipadalo v úvahu. Ani rozdělat bonbon. Prostě to nešlo. Nejhorší na tom všem je ale to, že nepomáhá vůbec nic.

Mám to natřené mastí, snažím se to nenamáhat, ale bohužel v práci musím dělat rukama, tak aspoň doma odpočívám. A stejně mi to přijde dost špatné. Ale na druhou stranu, už něco uchopím bez toho, aniž bych řvala bolestí, ale pořád mám takový ten výraz v obličeji, jako když vám "někdo vrazí nůž do zad." No, teda v mém případě spíš jakoby jsem kousla do citronu. Ano takový blbý výraz přesně mám. Blbý a kyselý! :-D Ale ono to vážně bolí jako čert, tak se není čemu divit.

Momentálně ležím v posteli, čekám, až v televizi začne Partička a snad u toho usnu. "Jenomže to se ještě holčičko teda pěkně dlouho načekáš." :-D Ještě si teda půjdu odmalovat ten šílený ksicht a pak už budu opravdu odpočívat a válet se s Blue v posteli. Dnes jsem jí koupila nějaké nové hračky a nejroztomilejší růžový obojek s kostičkama. Awww.

Taky jsem Vám hodila na instastories anketu, kde jsem se ptala na to, jakou barvu si mám příští měsíc dát na vlasy, protože jsem se objednala ke kadeřníkovi, tak aby mi na té palici něco kloudného vytvořil. I když dost silně pochybuji, že mi to nějak pomůže. Pořád budu vypadat stejně praštěně, jako do teď! "A na to ti nepomůže ani svěcená, Kristýno!"