CHRISTMAS MOVIES

Já vím, že je sice ještě trošku brzy na to, aby jsem psala Vánoční články, ale docela rychle se blíží víkend a s ním i první Adventní neděle. Letos Vánoce opravdu hrotit nehodlám. Budeme samy s Blue a uděláme to asi tak, že si uvaříme "Vánoční večeři" a zapneme si nějaký film a půjdeme spát. Tím to pro mě letos hasne. Ale uvidíme, nakonec může být vše úplně jinak.

No a abych to moc neokecávala, tak tady je seznam filmů, které mám ráda a bez kterých by Vánoce nebyly Vánoce. Jééj! :-D

Můj nejoblíbenější film je GRINCH, bez kterého na Vánoce nedám ani ránu. Nevím, proč jsem si ho tak zamilovala, ale možná proto, že je asi něco jako já! Na jednu stranu nenávidí Vánoce, na druhou je z nějakého důvodu miluje.. :'D

U každého filmu budete mít odkaz na ČSFD, pokud je teda neznáte a chtěli by jste si přečíst o čem ty filmy jsou, ale myslím si, že většina z Vás ty filmy zná a určitě si najdete alespoň jeden, nebo dva, které máte také rádi.



ČSFD












MY BABY GIRL

Pěkně hnusný víkend, co říkáte?! Neustále prší, ale bylo celkem teplo. Zítra si asi zajdu do obchodě něco nakoupit, ale s tím, že jsem dneska spala až do půl druhé odpoledne, protože jsem zase ponocovala, ale to jsem byla doma a nikde jsem nešla, tak se obávám, že jestli to tak bude i dneska, tak zítra kdo ví, kdy se probudím! :-D Ale ne, potřebovala jsem si odpočinout, protože přes týden tady neustále vrtají a vrtají, dělají dole pode mnou rekonstrukci bytu, takže mě to vždycky vzbudilo brzo, a tak jsem to teď dospávala. No každopádně si myslím, že nakonec půjdu spát zase až tak kolem druhé až třetí. Ble.. No nevadí, alespoň pro Vás nachystám pár dalších článků, tak snad se budou líbit.

Kromě toho, ehmm ty Vánoce se neskutečně rychle blíží, a proto mám pro Vás nachystané mé oblíbené filmy, na které se každou zimu dívám. Ale předem upozorňuji, že Mrazíka tam nenajdete, protože tu pohádku šíleně nesnáším! :-D No nic, tak zatím všem přuji dobrou noc a krásné sny! :-)


I HEARD A RUMOR

Vždy jsem měla slabost pro psaní. Nejvtipnější věcí na tom všem ale je to, že až teď mi pomaličku dochází to, co jsem vždy chtěla a věřím, že se mi to jednoho dne splní. "Snílku!" Ano jsem snílek. Já už totiž X let věřím v to, že jednou v mém životě se stane to, co opravdu chci. Už dlouho se pokouším o to, abych napsala knihu. Pokaždé ale skončím u první věty a zarazím se, protože potom nevím jak dál. Teď ale na něčem pracuji už delší dobu. Ale pořád jsem se nedostala dost daleko. Ale to vůbec nevadí. Krůček po krůčku se budu snažit vše zvěčnit do něčeho, co mi bude připomínat to období, které bylo krásné, bolestivé, ale zároveň i velice poučné, protože nebýt toho co se vše stalo v mém životě za poslední dobu, nemohla bych se pohnout dál z místa a jednou pro vždy bych to vše chtěla ukončit!

Je mi hrozně líto věcí, které jsem za poslední dobu řekla, věcí a hloupostí, které jsem udělala, ale kolikrát člověk nemá na výběr, aby neztratil něco, co ho zvedlo ze židle a nakoplo ho opět do života. Do podivného života plného stereotypních věcí, které ani kolikrát nedávají smysl, protože v hlavě máte takový nepořádek a jedinou mojí útěchou se proto stalo psaní. Já vím, že občas píšu nespisovně, s pravopisnými chybami a používám cizí slova, ale jako by na tom záleželo. Hlavní je vždy myšlenka.

Víte co na psaní naprosto zbožňuji? Tu rozmanitost slova, slovních spojení, ale v prvé řadě hlavně to, že cokoliv napíšete, může pozitivně ovlivnit, nebo dokonce motivovat druhé lidi.

Rozhodla jsem se proto tak, že začnu úplně odznova. Začnu psát. Slova na papíře mi pomůžou se vyrovnat s krutým reálným světem, nad kterým občas kroutím hlavou, ale do jisté míry si za všechno můžu sama. Existuje vůbec osud? Žijeme proto, abychom zemřeli?

Jsem hrozně sebekritická, hodně lidí si o mně myslí, že jsem povrchní a hloupá, ale víte co je nejhorší? to, že si občas nevidím do huby a plácnu takovou blbost, které potom neskutečně lituji, ale aspoň mě to posune dál a kdo ví, třeba mi to pomůže i s tou knihou.
Nedávno mi někdo řekl něco mimořádného, co si budu navždy pamatovat. Řekl mi to, že mám přestat být tak sebekritická, že jsem milá a hodná. Víte jak to potěší?! Každá maličkost od někoho, kdo je Vám blízký a přitom tak vzdálený, velice potěší.. :-) I taková drobnost může člověku pomoci k tomu, aby ho to znovu nakoplo a začal normálně žít.

Kromě toho co si tady zase vylívám své srdíčko nad mým ubohým životem, kterého už určitě máte plné zuby a já taky, protože už to nehodlám dál poslouchat, začínám nový život a doufám, že tentokrát se mi podaří udělat velké věci!

Dnes jsme s Blue byly navštívit babičku a malého kočičího prince Cookieho. Ano toho malého Koláčka, kterého jsem si kdysi vzala, aby nezůstal na ulici. Bylo mi ho hrozně líto. U babičky se má úžasně. Lítá po venku jako splašený, babička je ráda, že má společnost, kromě divokého psa, který je jak utržený ze řetězu v kteroukoliv denní dobu!

GIRLS NIGHT

Rychlé a neplánované akce na poslední chvíli jsou ty nejlepší! Včera jsme si po stopadesáti letech byly sednout s mojí supr čupr kamarádkou Kačenkou na pár koktejlů. Celou dobu jsme si povídaly a povídaly co je nového, protože jsme se opravdu dlouho neviděly. A už se zase moc těším na to, až si příště půjdeme sednout znovu. A taky říkala, že mám přidávat více fotek! :-D Tak dobře.

Znáte to, když pořád přemýšlíte o tom, co a jak bude, když přemýšlíte a nevíte, jak dál? Neustále dokola si prohlížím fotky, které mi leží na nočním stolku, jsou na nich lidé, které už v životě neuvidím a pořád dokolečka si říkám, "byli by na mne pyšní?" myšlenky v mé hlavě proudí tak rychle a v takovém množství, že mi asi brzo praskne hlava. Je mi po nich smutno. Proč museli odejít, ale tam nahoře se mají určitě lépe, jak mi tady dole na zemi.

Samotu miluju. Ale všeho moc škodí. Víte co je nejvtipnější? To, že když teď s odstupem času přemýšlím a třídím si myšlenky co se stalo za posledních pár měsíců, začínám to konečně všechno vidět jinak. Začínám žít. Ukázalo se, komu na mě opravdu záleží. I když mně na těch lidech záleželo vždy a určitě jim na mně taky, ale až teď je plno lidí pro mně tak neskutečnou oporou. Hodně lidí se otočilo zády, pak dalších tucet zatnulo zuby a neskutečně moc mi pomohli. Mám z toho radost.

Blue tady odpočívá a já se dívám na seriál Awkward. Hodně dlouhou dobu jsem čekala na pátou řadu, až bude s titulky, ale pak jsem na to nějak zapoměla a zrovna dnes jsem si na to vzpoměla, když jsem si prohlížela nějaké videa na youtube o celebritách.

Ještě že byl dnes ten státní svátek. Zítra mám volno a tak nemusím naštěstí jít brzo spát. Stejně zase prospím celý den, protože se nic nebude dít. Bylo by ale fajn, kdyby se za mnou někdo stavil. Ach ano, zase další článek o ničem. Tak se mějte hezky a dobrou noc! :-*



COUNTDOWN

Dnes ráno jsem byla u toho zubaře a už to snad bude dobré. Přišla jsem domů, že si půjdu zdřínout, protože jak už jsem psala tak předevčírem byl úplněk a já jsem naspala asi jenom 3 hodinky. Takže jsem si lehla a šla spát. Ale to by nebylo jenom tak, kdyby se něco nestalo. Vrtačka. Ó bože můj. Bylo to děsně slyšet, protože dole přesně pod mým bytem dělají rekonstrukci. Samozřejmě, že mě to vzbudilo, já jsem se lekla, spocená jsem byla až na zádech, vyletěla jsem z postele, co že se děje a pak mi došlo, že to je ze spodu. No jo, ale mě se zrovna zdál takový pěkný sen! :-D Ach jo. Dnes mám na programu uklízet, cvičit, číst si a kdo ví, co dnešek ještě přinese. Každopádně jsem ráda, že to s tím zubem dobře dopadlo, kazy nemám, byl to jenom obnažený krček.. fúúú, ale ta bolest byla hrozná. Ble.
Venku je jak jinak než škaredě, takže se ani nedá nikam jít. Napadlo mě, že bych se stavila za mamkou, ale asi to nechám na jindy. Do obchodu taky nemusím, mám vše nakoupené, ale uvidím, jestli si tam nakonec stejně neskočím. A když už jsem dala takový nadpis, jaký jsem dala, tak víte, že za 37 dní jsou Vánoce?! Ten rok tak rychle utekl, že jsem se ani pořádně nestačila nadechnout. A za 34 dnů mám narozeniny. Zatím se mějte pěkně! :-) 

HOLD ME DOWN

Dnes mě v práci děsně rozbolel zub. Proto jsem se rozhodla, že si budu muset zajít ráno k zubaři, i když se mi fakt nechce. Bohužel. Tak budu mít zase ještě o jeden den delší volno. Od zítřka až do neděle. A v pondělí jdeme až na odpolední. Chmm! Kdyby mě nebolel ten zub, tak jdu ještě zítra do práce, ale nedá se to vydržet. Tak snad to nebude něco hrozného. Včera jsem nemohla usnout, pravděpodobně kvůli tomu úplňku a spala jsem asi 3 hodiny, a tak jsem si říkala, že si lehnu dneska odpoledne, ale to taky padlo, protože jsem nakonec dělala všechno možné jenom ne ležela. Vždycky si dám sluchátka a poslouchám písničky. A to dělám už od té doby, co vstanu z postele, nasadím sluchátka a celý den chodím s nima. Teda v práci ne, alespoň ne na dílně. Tam je to zakázané, tam nesmíme mít nic, protože děláme s rozbuškama. No to je fuk.
Aspoň při tom volnu budu moct psát nějaké články. Určitě bude nějaký s Blue a možná se pokusím udělat i nějaké video. Snad se mi to podaří. Už mám něco rozpracované, ale nevím, jestli to vydám nebo ne. Uvidíme. Budu na tom pracovat! :-) Zatím se mějte krásně a dobrou noc :-*



ATOPIC DERMATITIS - EXÉM

V českém překladu atopický exém, který mě trápí už několik let, je pro mě každodenním utrpením ať už doma, nebo v práci. V tomto článku bych se s Vámi ráda podělila o tipy a rady, co mi pomohlo a co mi naopak ten exém ještě víc zhoršilo. V prvé řadě bych chtěla říct, že exém je dědičné onemocnění, které se vyznačuje tím, že vás šíleně svědí kůže. Postihuje jak dospělé, tak i malé děti. Kůže je suchá, popraskaná, červená, krvácející, může i mokvat. Exém souvisí s spotravinovými alergiemi - které mám taky, bohužel, stresem a ročním obdobím..Může se objevit na obličeji, krku, zápěstí, na loktech, pod koleny, atd.. prakticky po celém těle. Nejsem odborník, ale mám toho docela dost načteno o tomto onemocnění, tak snad tento článek některým z vás pomůže! :-)
Určitě Vás zajímá jak vypadá můj běžný den s tímto problémovým kožním onemocněním. A opravdu není o co stát. Každý, kdo exém někdy v životě měl, by se mnou naprosto souhlasil. V práci si kolikrát připadám, jako bych dávala ruce do lávy. Tak moc to bolí, pálí a štípe, že bych si ty ruce nejraději usekla. 
Nejhorší je pro mě to, když si mám ruce umýt horkou, nebo teplou vodou. To je totiž naprosto nemožné. Neustále si říkám, "proč proboha zrovna já?!" "Co jsem komu udělala?!" O domácích pracích ani nemluvím, protože to bych to tady sepisovala ještě tak tisíc let! Napustit kýbl s horkou vodou a nějakým mycím prostředkem nepřipadá vůbec v úvahu. A mytí nádobí taky. Pokaždé, když mám něco z toho udělat, tak se mi do toho tak nechce - (co si budeme povídat, mně se nechce tak, či tak, ale pššttt) ..:-D 
Co dalšího je na tomto onemocnění "super" ? například to, že vaše kůže nevypadá jako kůže dvaceti leté slečny, ale jako šedesátileté babičky.. hahaha
Kolikrát se za ty ruce tak stydím, ale nenadělám nic.
V létě se mi to vše nachvíli uklidní, sluníčko vše zmírní a na určitou dobu mám pokoj. Začně období podzim/zima a váš starý "kamarád" je opět tady. Nejhorší na tom všem je to, že člověk si už zvykne, že má klid a pak v období, kdy je chlad a sucho vše přijde nanovo. Úplně to nesnáším.

Jak jsem již psala, slunce vše zmírní, ale co dál? dermatoložka mi předepsala mast - Locoid, která mi ovšem zabírá jenom někdy. Nevím, proč tomu tak je. Co mi ale zaručeně pomáhá je domácí konopná mast. Ta mi na to zabírá opravdu hodně. V některých případech by ta tráva měla být opravdu legální! Ovšem některé krémy, například ty, které dostáváme v práci (ARAD) mi na ty ruce dělají neskutečně zle. Není to tím, že by ten krém byl nějak špatný, to opravdu ne, v práci si ho hodně lidí chválí, mě bohužel ty mé "úžasné pacinky" ještě víc štípou a pálí. 

Ano prosím, mé ruce vypadají úplně vábně. Celé k zulíbání! Ach ta sladká ironie.. :-) A to ještě můžu být ráda za to, že ten exém mám pouze na rukách a ne všude možně. A to to teď mám ještě docela v dobrém stavu, ale i ty malé ranky děsně bolí.. auvajs



Byla bych ráda, kdyby jste mi, pokud máte stejný problém jako já, do komentářů napsali například vaše rady a tipy, co vám zabírá atd..


SWEATER WEATHER

Za poslední týden jsem měla všeho plné zuby. V práci to bylo přesně tak, jak jsem si myslela, že to bude, protože co se dá čekat od ženských, které jsou totálně zabedněné a snaží se na sebe za každou cenu na sebe upoutat pozornost. Proto miluju víkendy. Člověk si od toho všeho stresu odpočine. Vypne. Alespoň ale do budoucnosti  vím, že nechci být taková jako jsou ony, ale to by mi šlo asi dost blbě, protože nemám IQ tykve! :-D
Včera ke mě přišla kamarádka a tak jsme leželi v posteli, koukaly se na filmy a prohlížely si fotky. Popovídaly jsme si o tom co je nového, co se událo a co vše se pokazilo. Alespoň z té mé strany.
Naopak mě začíná štvát ex přítel. Nedávno jsme se potkali asi po dvou měsících a choval se ke mě jako by se nic nestalo a snažil se na mě dělat oči, bohudík, na mě to už neplatí. Má to co chtěl. Ale o to je to teď horší, že mi začíná psát, začíná mi posílat vzkazy přes jeho rodinu - se kterou mimochodem dělám v práci a docela mě to obtěžuje. U mě už nemá šanci ani kdyby se na hlavu postavil. On mě nechal jít, já jsem respektovala jeho rozhodnutí a tím to pro mě skončilo. Život jde dál. Dokážu žít i bez něho a to ho štve pravděpodobně ze všeho nejvíc.

Kromě toho všeho co se za posledních pár dnů událo špatného, jsou věci, které jsou i dobré. Jako například to, že Blueberry už není tak plachá, poslouchá na slovo a už se moc těším na naše první společné Vánoce. Zůstaneme doma samy, budeme koukat na filmy a kdo ví, třeba se stane vánoční zázrak. Já vím, jsem snílek. Ale třeba jednou se něco takového stane.
A abych nezapoměla zmínit to, že začalo sněžit. Teď ten první sníh je moc pěkný, ale zachvíli už nám to poleze na nervy! :-D Klasika. Kéž by spíš začalo sněžit až na Vánoce.




ALL WE HAVE IS RIGHT NOW

Taky si každý den opakujete pořád dokolečka, že bude líp? Vždycky jsem si myslela, že mě pozitivní myšlení přivede na dobrou cestu. Že když budu konat dobro, karma se mi odmění. Ale prd, pochybuji, že to tak funguje. Čím víc se snažím být dobrým člověkem, tím víc padám na hubu. Lidé využívají vaší slabosti a blbosti, neustále se do Vás navážejí, naloží na vás svých tisíc problémů a pořád dokolečka si z vás dělají dobrý den. Už mám plné zuby toho, jak se lidé okolo mě chovají, například jako malé děti a to jim už je třeba přes 30. Mě bude letos 21 a kolikrát si klepu na čelo, jak takoví lidé vlastně můžou existovat. Kolikrát si říkám, že na světě přece nemůžou existovat takoví tupci, takové monstra, lidi, kteří mají IQ zmrzlé makrely. Ale co bych chtěla po lidech se základním vzděláním! Haha. Přála bych si nějaké tlačítko, kterým bych mohla všechny tady ty lidi vymazat z povrchu zemského. A proč to vůbec píšu? Je přeci neděle odpoledne a zítra se zase jde do práce. Tak proto. Protože tam přesně takové lidi najdete. A musíte jim čelit 5 dní v týdnu. Jediná věc, která mě vždy zaručeně vytrhne z každodenní reality je to, že si o přestávkách pouštím hudbu a tím si dodávám energii, abych to tam v tom "ústavu" plném hloupých opic přežila. Ale to bych asi urazila opice. V práci si připadám jako v zoo! :-O :-D
Jedinou mou útěchou je moje kočka. Na kterou se neskutečně těším pokaždé, když jsem v práci, a když se vracím domů je taky jediná, kdo na mě čeká. Trávíme spolu veškerý čas - teda alespoň tehdy, když jsem doma a nejsem v práci, nebo někde venku. Nejkrásnější stvoření na světě. O kočkách se říká, že jsou falešné. Já si to teda nemyslím. Jsou úžasné. Huňaté, heboučké a mazlivé. Když ale zrovna nemá náladu, tak za vámi nepůjde ani za nic.
Kočky miluji nadevše. Pejsky taky. Jsou to věrní společníci. Kdybych nežila sama, určitě si pořídím i pejska, ale na toho bych teď opravdu neměla čas.
A ano, zase článek úplně o ničem. Ale snad se vám alespoň ty fotky budou líbit.



SICK

Už od pátku mi není vůbec dobře. Ráno jsem se vzbudila a tak děsně mě bolelo v krku, že jsem myslela, že ani nepůjdu do práce. Ale byl pátek a tak jsem si řekla, že už to nějak vydržím. Takže jsem celý víkend proležela v posteli u seriálů a filmů a s čajem v ruce. No snad další týden bude lepší. Koukala jsem se na počasí a hlásí sněžení. Ble! :-D Kéž už by bylo zase léto. Úplně nesnáším, když se musím hodně oblékat, protože mít na sobě milion vrstev to je za trest. A do toho být ještě nemocná, to je fakt paráda.
Teď se s Blue válíme v posteli a ona spinká a mlaská si u toho, bobeček malý a já se děsně nudím. Zase se koukám na filmy, ale už mě to nebaví. Měla bych si zajít do obchodu, ale skočím tam až zítra dopoledne, před tím, než pojedu do práce. Takže tento víkend byl zase o ničem. Snad ten příští bude daleko lepší! :-)
No a víte co se neskutečně blíží? Prosinec. Moje narozeniny. Vánoce. Silvestr. Nový rok. Damn.. :-D Hrozně moc to všechno letí.. A příští týden bude mít Blueberry už 4 měsíce! :O
Mějte hezký zbytek dne.